Symbiotické období od narození do dvou měsíců věku je považováno za jedno z klíčových etap vývoje dítěte, během kterého se vytváří hluboké emocionální propojení mezi dítětem a jeho pečovatelem – typicky matkou. Tento vztah má zásadní vliv na budoucí emoční stabilitu, bezpečí a schopnost tvořit zdravé mezilidské vztahy. Odborníci z různých oblastí psychologie, vývojové teorie a pedagogiky nabízejí rozdílné, přesto propojené pohledy na význam tohoto období. Montessori filozofie přináší do tohoto tématu jedinečnou perspektivu, která se zaměřuje na respekt k přirozeným potřebám dítěte a vytvoření připraveného prostředí, kde může dítě harmonicky růst a rozvíjet svou vlastní individualitu.
Pohledy na symbiotické období
Psychoanalytický přístup
Psychoanalytikové, jako byli například Margaret Mahlerová a Donald Winnicott, popisují raný vztah matky a dítěte jako tzv. symbiotickou fázi. Mahlerová uvádí, že v symbiotickém období dítě ještě nevnímá své já jako oddělené od matky; prožívá s ní splynutí, které je nezbytné pro rozvoj jeho pozdější schopnosti zdravě se oddělit a být samostatné. Winnicott zdůrazňuje koncept „dostatečně dobré matky,“ která dítěti poskytuje pocit bezpečí a umožňuje mu přirozeně procházet separačními fázemi bez traumatických zážitků. Toto období je podle nich klíčové pro rozvoj důvěry v okolní svět.
Teorie attachmentu
John Bowlby, tvůrce teorie attachmentu, vnímá symbiotické období jako základní čas pro vytvoření bezpečné vazby (attachmentu) mezi dítětem a matkou. Tento typ vazby, kdy je dítě obklopeno láskou, empatií a stabilním pečujícím prostředím, zajišťuje, že dítě se bude cítit bezpečně i později ve chvílích stresu nebo nejistoty. Děti, které si vyvinou bezpečnou vazbu, bývají v dospělosti více sebejisté, lépe zvládají emoce a mají zdravější mezilidské vztahy.
Neurovědecké pohledy
Výzkumy z oblasti neurověd ukazují, že v prvních měsících života dítěte probíhá rychlý rozvoj neuronových spojení v mozku, přičemž emocionální interakce s matkou tyto spojení významně ovlivňují. Blízký kontakt, fyzická blízkost, a emoční podpora pomáhají stabilizovat produkci hormonů, jako je oxytocin, který podporuje uvolňování a pocit bezpečí. Neurovědci zdůrazňují, že toto rané emoční spojení může mít trvalý vliv na emoční a kognitivní vývoj dítěte.
Role oxytocinu v raném propojení
Neurovědkyně Sue Carterová je známá pro svůj výzkum oxytocinu, hormonu, který hraje klíčovou roli při vytváření vazby mezi matkou a dítětem. Carterová ve svých pracích ukazuje, že oxytocin, často nazývaný „hormon lásky,“ se uvolňuje při fyzickém kontaktu a pozitivních interakcích mezi matkou a dítětem. To má za následek posilování pocitu bezpečí a přispívá k uklidnění dítěte, což je důležité pro jeho emoční stabilitu. „Oxytocin je klíčovým hráčem v mechanismech emocionální regulace,“ vysvětluje Carterová, „a rané interakce mezi matkou a dítětem vytvářejí základ pro jeho uvolňování v budoucnu.“ Tento hormon má vliv nejen na emoční stabilitu, ale i na adaptivní chování a schopnost vytvářet budoucí vazby.
Význam synchronizace a mozkových rytmů
Profesor Allan Schore, který se zabývá neurobiologickými aspekty attachmentu, zdůrazňuje, že první měsíce po narození jsou kritické pro vývoj dětských mozkových rytmů. Dítě přirozeně „ladí“ svou nervovou soustavu podle reakcí pečující osoby, čímž se synchronizují jejich mozkové rytmy. Schore uvádí, že „prostřednictvím očního kontaktu, doteku a hlasu pečujícího rodiče dítě přizpůsobuje své reakce a dochází k vývoji struktur, které jsou zásadní pro budoucí emoční regulaci.“ Tato synchronizace přispívá k vývoji oblastí v mozku odpovědných za empatii, emoční kontrolu a sociální chování.
Dopamin a odměna za interakci
Další výzkum v oblasti neurověd provádí Dr. Ruth Feldmanová, která se zaměřuje na hormon dopamin a jeho vliv na mezilidskou vazbu. Feldmanová zkoumala, jak interakce s matkou aktivuje dopaminové dráhy v mozku dítěte, což vyvolává pocit odměny a podporuje další interakci. Feldmanová říká, že „každá úsměvná odpověď dítěte je podmíněná dopaminovým systémem, který mu přináší pocit uspokojení z vazby.“ Tento cyklus posiluje touhu po interakci a tvoří pevný základ pro budoucí sociální dovednosti a emocionální stabilitu dítěte.
Montessori pohled na symbiotické období
„Dítě není nádoba, kterou je třeba naplnit, ale pramen, který je třeba nechat vytrysknout.“
Maria Montessori
Tento citát přesně vystihuje, že úlohou pečovatele v symbiotickém období není pouze „naplnit“ dítě informacemi nebo uspokojit jeho fyzické potřeby. Naopak, cílem je vytvořit prostor, kde dítě může bezpečně projevit svou jedinečnou osobnost, rozvinout své přirozené schopnosti a získat základ pro svou budoucí samostatnost. Montessori prostředí, které respektuje individualitu dítěte a poskytuje mu emoční podporu, přesně odpovídá neurovědeckým poznatkům o tom, jak pozitivní interakce ovlivňují rozvoj mozkových funkcí zodpovědných za emoční stabilitu a sociální dovednosti.
Montessori filozofie chápe symbiotické období jako základ pro rozvoj individuality dítěte, které je v tomto období v přímém kontaktu s matkou a rozvíjí se skrze pocit bezpečí a přijetí. Tento vztah však Montessori nevnímá jako jednostranný – klade důraz na vzájemný respekt a vnímání potřeb obou stran, jak dítěte, tak matky.
Dr. Maria Montessori zastávala názor, že první týdny a měsíce po narození jsou klíčové pro „vnímající mysl“ dítěte, která neustále absorbuje podněty z okolí. Montessori proto doporučuje vytvořit prostředí, které dítěti i matce umožní být spolu v klidu, bez rušivých vlivů, což jim oběma dává prostor k vzájemnému naladění. V Montessori prostředí se preferuje, aby dítě bylo co nejvíce v blízkosti matky, například podporuje kontakt kůže na kůži, což usnadňuje přechod do nové reality mimo dělohu. Tím se podpoří v dítěti pocit kontinuity, což je v Montessori pedagogice považováno za důležité pro pocit bezpečí.
Význam připraveného prostředí
V Montessori filosofii se připravené prostředí nevztahuje jen na fyzické potřeby, ale i na emocionální a psychické naladění pečovatelů. Respekt k potřebám matky a dítěte znamená vytvořit prostor, kde matka může s dítětem trávit co nejvíce času v klidu a bez stresu. Tím se podpoří dětská potřeba bezpečí a zároveň potřeba matky prožitku vzájemného splynutí. Důležité jsou také rutiny, o které se může dítě opřít, na tomto místě mě přebaluje, tady mě vždy kojí, tady si hrajeme, tady spím… Možnosti předvídání činností, dávají dítěti pocit bezpečí.
Symbiotické období a rozvoj samostatnosti
Na první pohled může být symbiotické období v rozporu s Montessori principem rozvoje samostatnosti. Montessori však zdůrazňuje, že samostatnost neznamená odstranit dítě od rodiče nebo popřít jeho přirozenou potřebu blízkosti. Naopak, díky bezpečné vazbě a důvěře si dítě může vybudovat pevný základ pro pozdější samostatnost. „Pomoz mi, abych to dokázal sám,“ je známým mottem Montessori pedagogiky, a tento princip platí i zde. Symbiotická vazba v raném věku dává dítěti pocit jistoty, díky kterému bude schopné jednou se samo pustit do objevování světa.
Závěr: Praktická doporučení z Montessori pohledu na symbiotické období
- Kontakt kůže na kůži: Doporučuje se využít co nejvíce přímý kontakt kůže na kůži. Tento kontakt pomáhá dítěti cítit bezpečí a podporuje produkci oxytocinu, který posiluje vzájemnou vazbu.
- Respektující naladění: V Montessori přístupu je důležité, aby matka respektovala a naslouchala signálům dítěte, komunikovala s ním z očí do očí, což podpoří jeho přirozenou touhu po komunikaci a interakci. Dítě vnímá každý podnět, a proto Montessori klade důraz na vnímání jemných signálů, kterými dítě vyjadřuje své potřeby.
- Připravené prostředí: Pro matku i dítě je ideální, když je okolní prostředí klidné, plné harmonických a přirozených podnětů. Montessori doporučuje prostředí bez rušivých prvků a přílišných stimulů, čímž se podpoří schopnost dítěte soustředit se na vztah s matkou a zpracovat přicházející podněty. Zároveň vytvoření rutin, míst kde jednotlivé činnosti probíhají, dává dítěti klid, jistotu a pocit bezpečí, protože ví, co bude následovat, co se bude dít. Získává důvěru ve svět.
- Podpora pro rozvoj samostatnosti: Symbiotické období nevylučuje podporu samostatnosti, naopak tvoří pro ni základ. Dítě, které se cítí v bezpečí, je schopné se postupně, přirozeně a s jistotou vydat směrem k samostatnosti. Montessori proto doporučuje rodičům dopřát dítěti dostatek příležitostí k objevování vlastních schopností a hranic.
Závěrem lze říci, že symbiotické období je zásadním stavebním kamenem pro celoživotní vývoj dítěte. Montessori přístup přináší do tohoto období hlubokou empatii a respekt k přirozeným potřebám dítěte i matky, čímž podporuje zdravý vývoj dítěte směrem k samostatnosti, sebedůvěře a otevřenosti vůči světu.