Pod pojmem Montessori pedagogika si lidé často představí něco zastaralého – vždyť doktorka Montessori žila před více než sto lety! Tak proč je stále tak relevantní? No, představte si to takhle:
Maria Montessori, kromě toho, že byla lékařkou, byla také antropoložkou. A jako správná vědkyně se ptala: „Jak a proč vlastně vznikl školní systém?“ Kdysi bylo učení prosté – stačilo, aby lidé uměli číst, psát a počítat. V době průmyslové revoluce se ještě přidalo „umět obsluhovat stroje“. Ale člověk není jen výrobní jednotka, má dvě základní potřeby – fyzickou a spirituální.
Montessori tvrdila, že vzdělání by se nemělo soustředit jen na ty fyzické potřeby a nemělo by být ovlivňováno politikou. Místo toho by mělo následovat přírodní zákony a respektovat přirozený vývoj dítěte. Láska, víra, nezávislost, hudba, tanec – to všechno jsou věci, které naplňují lidskou duši stejně jako jídlo naplňuje žaludek.
A teď se ptáte, proč Montessori stále funguje? Protože je založeno na přirozených potřebách dítěte, ne na uměle vytvořeném systému. Člověk dnes i před sto lety potřebuje 20 let, aby dosáhl 20 let věku, a základní vývojové fáze zůstávají stejné. Děti se znovu a znovu pokouší stát na nohou, mluvit, být samostatné. A nikdy se nevzdávají – ať už je to batole opakující pokus o zapnutí knoflíku nebo malý objevitel, který se snaží pochopit, proč se voda mění v páru.
Vzpomínám si na jednu situaci ve školce – jeden chlapeček, řekněme Tomáš, se už týden trápil s vázáním tkaniček. Každý den se trpělivě vrhal do boje, pokaždé něco pokazil, ale nikdy to nevzdal. Ostatní děti už dávno odbíhaly na zahradu, ale Tomáš zůstával u dveří s odhodlaným výrazem, jako kdyby se právě připravoval na výstup na Mount Everest. Jednoho dne se to stalo – úspěch! Tkaničky byly zavázané a Tomáš triumfálně vykročil na zahradu, jako kdyby právě získal Nobelovu cenu za mír.
Montessori vzdělání je o těchto malých „Nobelových cenách“, o tom, jak děti krok za krokem získávají samostatnost, trénují si schopnosti a učí se být součástí světa. Není to o zkouškách a biflování, ale o tom, jak z dětí vychovat dospělé, kteří budou schopní zvládat výzvy, které jim život přinese. Montessori systém je cesta ke světovému míru, protože začíná u těch nejmenších, učí je lásce, respektu a soucitu – hodnotám, které jsou klíčem k přežití a rozvoji našeho druhu.
A tak, jak řekl Tomáš, když poprvé zavázal své tkaničky: „Dokázal jsem to! A zítra si to zopakuju!“